Únor 2007

Anežka

27. února 2007 v 20:22 | Iv |  co se děje u nás na vsi
Dnes byl hodně pochmurný a uplakaný den. Cítila jsem, že mi chybí energie a chuť k jakéholi činnosti.
I Anežka byla dnes velmi uplakaná, každá maličkost jí vyvedla z rovnováhy. Před chvilkou už usnula a já doufám, že se ráno probudí veselá a milá.
V pátek budou Anežky slavit jmeniny a ta naše si k svátku přeje dort. Ale nesmí to být dort ledajaký, musí být ve tvaru srdíčka - sama si ho vybrala na obrázku v kuchařce, kterou si ráda prohlíží. Takže zítra asi pojedu do města zakoupit srdíčkovou dortovou formu a další nezbytnosti, které jsou potřeba k řádné oslavě. A taky koupíme nějakou pěknou květinku v květináčku, neboť babička je také Anežka.

Ten dort na fotce jsem pekla Áně k druhým narozeninám.Plni dojmů, jsme zapomněli fotit, takže už je nakrojený a bez cukrových zvířátek.

Koláč z jogurtu

26. února 2007 v 10:31 | Iv |  vařím, peču, smažím
Mraky jsou ty tam, takže přicházím s dalším receptem na koláč s jahodovými krátery.

2 kelímky bílého jogurtu nebo zakysané smetany
3/4 - 1 kelímek cukru + vanilkový cukr
1 vejce
2 kelímky polohrubé mouky
prášek do pečiva

Z těchto surovin umícháme těsto a vlijeme do vymazaného a vysypaného pekáče.
Na těsto naskládáme ovoce, které je po ruce (já tam dala zmrzlé jahody) a posypeme žmolenkou (kousek másla, hrnek hrubé mouky a 1/2 hrnku cukru). Pečeme ve vyhřáté troubě na 1800C, během pečení teplotu zmírníme asi na 1500C.
Dobrou chuť!




Pro Zuzi i ostatní

24. února 2007 v 21:13 | Iv |  vařím, peču, smažím
Včera večer jsem se vrhla na pečení "MRAKŮ" z odpalovaného těsta.
Recept na tuhle dobrotu jsem získala od Zuzi a zkoušela jsem ho teprvá prvně. Náplň jsem zvládla celkem dobře, protože podobnou dělám do dortu - měla jsem to nacvičené. Horší to bylo s těstem. Umíchat ho nebyl problém, zato to pečení! Bála jsem se, abych těsto nespálila, příliš brzy jsem zmírnila teplotu v troubě a těsto se málo nafouklo a nešlo odlepit od pečícího papíru ( spodek zůstal na papíru, tak jsem ho samozřejmě vyhodila; vršek byl sice tenounkatý, ale dal se použít). Ještě, že se dělají dvě placky najednou. Ta druhá se mi totiž povedla krásně. Zuzi, ta by tu první placku vyhodila a upekla novou. Já jsem na to byla moc líná a tak jsem obě placky překrojila napůl a plácla je na sebe. Tu nepovedenou jsme snědli s manželem a tu pěknou jsem nechala pro milou návštěvu, která za námi dnes přijela.
A protože jsem Zuzi slíbila, že se pochlubím s výsledkem, zveřejňuji foto (těch mraků).
Tak co Ty na to, Zuzi?

Kamna

22. února 2007 v 22:23 | Jiří Wolker |  poezie
Myslím, že v poledne každý den
by mohl být květnově tichý a slavný,
kdyby všechny plotny u kamen
mohly být jako louky na jaře.
Maminky - sluníčka
v kuchyních by se nad nimi točily a smály,
žehnaly by je zlatýma rukama
a ony - jako ta země pod náma
v odplatu za to by daly
růst na sobě chlebům a koláčům,
tak jako květinám polním,
co rostou z lásky a tepla.
V poledne by je maminky otrhaly,
na stůl postavily čerstvé a vonící:
"Vezměte z našich rukou, moji nejmilejší, kytici!"

Pitomá porážka!

21. února 2007 v 22:21 | Iv |  píšu, píšu
Potrhlý pan Piraňa plácal pihaté prasátko po přerostlé papuli. "Papej, po papání porosteš!"
Prasátko pilně přežvykovalo, proto páníček pochvalně povykoval: "Parádní prasátko!"
Piraňa přemýšlí: "Připravím protekční porážku. Pozvu přátele, posedíme, poklábosíme, popijeme pár pivíček, prasátko pojíme."
Přišel překrásný pátek. Piraňa předsevzal prasečí popravu.
Prasátko procitlo. "Páníček přinesl potravu," pomyslelo.
Pomýlené prasátko! Prý potravu, pche!
Piraňa přitáhl palici, přitom po prasátku podezřele poslintával. "Pojď prasátko, pojď, podrbeme pracičky," povídá. Prasátko přiběhlo, Piraňa pozvedl palici, prasátko praštil.
Prasátko protestovalo - poskočilo, popoběhlo, přičemž protrhlo páníčkovi poklopec.
Páníček - poraněn - přisprostle prskal: "Pitomá porážka!"

Galerie

21. února 2007 v 20:59 | Iv |  a ještě něco...
Včera jsem do galerie přidala pár nových fotek. Pokud chcete vidět, jak se mění a roste naše dcera, hned se tam podívejte.

Mňamka

19. února 2007 v 10:46 | Iv |  co se děje u nás na vsi
Včera odpoledne jsme si přivezli spoustu masitých dobrot od známého řezníka. Klobásky, tlačenku, masovou pizzu, špíček a spoustu uzeného masíčka. Vše domácí výroby. Mňam!
No, je pravda, že to zrovna nezavání zdravou výživou, ale ani zdravá výživa se nemá přehánět.
Hned, jak jsme doma všechno vybalili, museli jsme ochutnat. Manžel se nejprve vrhnul na klobásku, byl jako utržený ze řetězu. Hltal tak rychle, že se kousnul do jazyka, až mu tekla krev. Já si jsem si uřízla kousek špíčku (jasně, že ne vlastního, vždyť já snad ani žádný nemám), ale jen kousíček na ochutnání. Pak přišla na řadu masová pizza. Taky byla moc dobrá. No a na to ostatní nám už nezbylo místo v žaludku. Večer jsme to však napravili, ještě jsme si dali kus tlačenky a .... zase ten báječný špek.
No a co, tak se na noc přejídáme.

Modlitba žáby

16. února 2007 v 14:56 | Anthony de Mello, SJ |  meditace
Když byl jedné noci bratr Bruno pohroužen do modliteb, neustále ho rušilo žabí kvákání.
Ať se snažil jakkoliv, nedokázal ty zvuky přestat vnímat.
Naklonil se tedy z okna a křikl: "Ticho! Modlím se."

Jelikož byl bratr Bruno světec, jeho rozkaz byl okamžitě splněn. Každý živý tvor poslušně
oněměl a snažil se vytvořit ticho k modlitbě co nejpříznivější.

Teď však Bruna z rozjímání vytrhl zas jiný zvuk -
jeho vnitřní hlas, který pravil: "Možná, že Bohu je žabí kvákání stejně libé jako zpěv tvých žalmů."
"Co by se Bohu mohlo líbit na kvákání žáby?" opáčil Bruno opovržlivě. Ale hlas se nevzdával:
"Proč by jinak podle tebe Bůh tento zvuk stvořil?"

Bruno se rozhodl, že tomu ,proč´ přijde na kloub. Znovu se vyklonil z okna a rozkázal: "Zpívat!"
Nato se vzduch rozechvěl rytmickým kvákáním vyluzovaným žábami z celého dalekého okolí.
A jak se tak Bruno zaposlouchal, jejich hlasy ho přestaly obtěžovat. Zjistil totiž, že, nebrání-li se jim,
noční ticho je jejich uměním vlastně obohaceno.

Tento objev sladil Brunovo srdce s celým vesmírem a poprvé v životě mu bylo dáno porozumět tomu,
co znamená modlit se.

Anthony de Mello, SJ: Modlitba žáby (1). Nakladatelství Cesta. 1995. 1.vydání. str.15.

Sláva teleshopingu

12. února 2007 v 22:40 | Iv |  píšu, píšu
Onehdá se mi přihodil nevšední zážitek - v televizi jsem shlédla nabídku teleshopingu.
Nějaká paní se mi snažila vnutit, pardon, nabídnout "úžasný" kráječ všeho možného.
Prý, že neumím dost dobře krájet ovoce a zeleninu a snadno bych se mohla i pořezat. (Že by se někde něco prosáklo?) Jsem v šoku, jak jsem jen dosud mohla (pře)žít jen s obyčejnými noži. Vždyť jsou tak nebezpečné a nepraktické!
A kráječ? Ten zvládne všechno. Dokonce umí nakrájet i jahody! (A to je velmi obtížně zvládnutelná potravina.)
Ale abych vám přiblížila některé klady tohoto magického výrobku.
  • Kráječ umí skvěle nakrájet rajčata na salsu. (Rajčata na salsu připravuji obden, vždyť je to naše národní jídlo.)
  • Už neuroníte ani jednu slzu při krájení cibule. (Ušetříte za kapesníky a za ušetřené penízky můžete pořídit další potřebnou věc z nabídky teleshopingu.)
  • Kráječ je šetrný k rukám a bezpečný, dokonce i pro děti. (Jo, jo, pěkná, malá gilotýnka, ta udělá radost každému děťátku.)
  • Kráječ je malý a vhodný pro práci na kuchyňském pultu. (Ale pokud chcete, můžete s ním samozřejmě pracovat i na podlaze, na židli, v koupelně nebo v letadle.)
  • Navíc je tento plastový kráječ za senzační cenu! Stojí pouhých 1190 Kč + poštovné. (To je téměř zadarmo!!!)
Tak nevím, neměla bych si ho objednat?
V článku jsou použity některé reklamní texty z www.topshop.cz

"Že je nudný a mrňavý? Nevadí, Betty to nepozná!" - úryvek z knihy

12. února 2007 v 21:27 | Betty MacDonaldová |  pozvánka do knihovny
Většina žen ve věku mezi třinácti a šedesáti má pocit, že být přistižena doma beze schůzky, obzvláště v pátek nebo v sobotu večer, je věc stejně ostudná jako tlusté nohy. Chovala jsem ve svém nitru toto pošetilé přesvědčení a přemnohé byly lži, které jsem říkávala každému natolik netaktnímu, že telefonoval v půl desáté večer a ptal se, co dělám. "Co dělám?" oprášila jsem drobečky z pyžama a založila si v knize místo, kam jsem dočetla: "Ale sedím, srkám šampaňské a kouřím opium. Můj hoch má něco s vozem."

Pečené brambory od Martiny

12. února 2007 v 21:27 | Iv |  vařím, peču, smažím
brambory, olej, sůl

Nové (nebo ucházející brambory) vydrbejte kartáčkem (neloupejte) a rozkrájejte na čtvrtky. No, ono vlastně záleží na velikosti brambor, takže je rozkrájejte tak, jak uznáte za vhodné. Pak brambůrky naházejte do igelitového sáčku, zalejte olejem a se sáčkem zatřepte, aby se olej dostal na všechny brambory. Vyložte si plech pečícím papírem a promaštěné brambory na něj naskládejte, podle potřeby osolte nebo okořeňte a vložte do rozpálené trouby. Pečte při teplotě asi 200 - 230oC. Když jsou brambory uvnitř měkké a na povrchu křupavé, vyndejte je z trouby a servírujte jako přílohu k čemukoli nebo jezte jen tak.

Bloudímák aneb pokyny pro čtenáře

11. února 2007 v 20:58 | Iv |  pozvánka do knihovny
Tak tohle jsem našla v jedné knížce z roku 1927. Za těch pár let se nám trochu změnil přístup ke knihám, nemyslíte?
Čtenáři, měj se na pozoru!

Polož knihu při čtění vždy na čistou podložku! Obracíš-li listy, nesliň prstů! Nevkládej mezi listy nečistého a popsaného papíru, hadříčků, jehlic a jiných věcí, jimiž se kniha znečišťuje a poškozuje! V nemoci, zvláště trpíš-li rýmou, chřipkou, katarhem anebo různou kožní vyrážkou, knih do rukou neber! Na lůžku nečti, na peřiny a pokrývky knihy neklaď! Čteš-li, nejez, neklaď na knihu kapesník, nefoukej a nedýchej do listů na ořízce, nepřibližuj se řádkům ústy a nosem, nekýchej a nekašli nad knihou! Kdybys těchto rad neposlechl, zavinil bys snadno onemocnění vlastní nebo chorobu čtenáře následujícího! Jednání takové bylo by nesvědomité! Opotřebovaných knih do rukou neber! Po přečtení ulož knihu na suché, čisté místo, chovej ji v čistém obalu, vypůjčenou pak včas a neporušenou odevzdej!
Vojta, F.: Bloudímák a jiné povídky o práci. Ústřední nakladatelství a knihkupectví učitelstva českoslovanského v Praze.1927.

Pohoda

9. února 2007 v 0:09 | Iv |  co se děje u nás na vsi
Dnes jsem byla na masáži zad. Chodím pravidelně každých 14 dní (někdy za 3 týdny, jak mi to vyjde) a je to vážně skvělá věc. Ležím, mám zavřené oči, nemusím na nic myslet, vychutnávám si chvíli, kterou mám jen pro sebe. Moje tělo jásá, pokaždé si moc odpočinu.
A co je důležité - po masáži mám zakázáno dělat jakoukoli těžkou práci, hlavně prý nesmím žehlit (říkala paní masérka). Jo, tak to si nechám líbit.

Takhle to dělá naše dcera

9. února 2007 v 0:07 | Iv |  píšu, píšu
Zdá se Ti Tvé bílé tričko poněkud nudné? Není nic jednoduššího, než si ho trošku vylepšit.

Oblékni si tričko (to bílé) a sedni si ke stolu - na tričku vzniknou pěkné záhyby.
Vezmi hrst mražených borůvek a jednu mraženou jahodu, vše dej do misky a nech "povolit".
Nabírej rukou borůvky a cpi si je do pusy. Asi tak polovinu borůvek nech popadat na třičko a trochu je po něm rozmatlej.
Když jsou borůvky snědené, vezmi do ruky jahodu a nech ji celou rozehřát.
Sem tam ji olízni.
Když máš dost, zbytek jahody v ruce rozmačkej a šťávu nakapej na tričko.
Co Ti zůstane v ruce, hoď na koberec.
Pokud se Ti teď už tričko líbí, nechej ho tak.
Pokud se Ti to ještě nezdá dost dobré, utři si do trička ruce a pusu.
Hotovo!

Návštěvní kniha

7. února 2007 v 22:19 | Iv |  návštěvní kniha
Pro vaše vzkazy, dotazy, připomínky a já nevím, co ještě. A pokud potřebujete trochu soukromí, tady je má adresa: kaliteach@centrum.cz
Díky, že jste přišli.

Blahopřání

7. února 2007 v 22:08 | Iv |  a ještě něco...
Dnes jsou to tři měsíce, co jsem se stala tetou úžasných dvojčátek - Verunky a Martínka. K jejich tříměsíčnímu výročí jim přeji, aby byli hodně zdraví a šťastní.
A protože má Verunka dnes zároveň i svátek, připojuji ještě blahopřání ke jmeninám.

PÍSEŇ

6. února 2007 v 8:00 | Jaroslav Seifert |  poezie
Ať už to bylo klubko,

pletací drát a míč,

ať už to byly housle,

hodiny, lampa, klíč,

po jezu voda sklouzla

a všechno je pryč.



Ať smích to byl, ať slzy

a hořké slovo k nim,

vždy ústa maminčina

přimkla se k ústům mým.

Všechno už odplynulo,

jak nad střechami dým.



Kdybych se mohl vrátit,

nevím dnes ani kam.

Vidím, jak vítr vzdouvá

záclonku, kterou znám.

Vtom bouchl někdo dvěřmi

a všechno je totam.

Dívadlo a phléésy - úryvek z knihy

5. února 2007 v 22:34 | Betty MacDonaldová |  pozvánka do knihovny
Prohlašovala jsem vždycky, že o společenský život nijak zvlášť nestojím. Tím jsem mínila dámské čaje, obědy, bridžové večírky, oslavy Silvestra a jiné velké sešlosti. Dočkala jsem se chvíle, kdy bych se za tyhle výroky byla kousla - po pravdě řečeno jsem se dočkala doby, kdy bych se za ně kousala nepřetržitě - téměř přežvykovala. Protože po několika letech strávených na slepičí farmě bych se byla plazila po rukou a kolenou přes střepiny skla, abych se mohla zúčastnit každoročního setkání Svazu rozených debilů.

Betty MacDonaldová

5. února 2007 v 21:30 | Iv |  pozvánka do knihovny
Romány Betty MacDonaldové "Vejce a já" a "Co život dal a vzal" jsem četla už dvakrát a protože to bylo s určitým časovým odstupem, vždy jsem si z knihy "odnesla" něco nového. Hlavně jsem se ale pobavila a hodně nasmála.
Jsou to vyprávění ze života autorky, která líčí své zážitky ze slepičí farmy, kterou založili a provozovali spolu s manželem Bobem (Vejce a já) a dobré a zlé věci, které ji v životě potkaly (Co život dal a vzal).
Všechny životní situace líčí s nadhledem a humorem, ze všedních věcí dělá věci nevšední.
To, že život na venkově není procházka růžovou zahradou, zjistí Betty záhy. Musí se potýkat nejen se slepicemi, ale také se sousedy rozdílného smýšlení a životního stylu a v neposlední řadě s nedostatkem komunikace s rodinou a okolním světem (Vejce a já). Někdo se s takovým životem smíří, ne však Betty (Co život dal a vzal).
V dalších článcích uvedu úryvky z obou románů, které by vás mohly zlákat k četbě.
Betty MacDonaldová: Vejce a já.Vyšehrad, 1995, 4.vydání.
Betty MacDonaldová: Co život dal a vzal. Vyšehrad, 1985, 1.vydání.

Zápis do 1.třídy

3. února 2007 v 20:39 | Iv |  praktické

Ještě jste se svou ratolestí nebyli u zápisu do 1.třídy, přestože už ze zákona dítko přihlásit musíte?
Stále ještě váháte do jaké základní školy dítě zapsat?
Nemůžete si mezi školami vybrat?
A co takhle budoucího prvňáčka umístit do waldorfské základní školy?

V příbramské waldorfské základní škole je v úterý 6.února 2007 poslední termín zápisu do 1.třídy.
Pokud o tento typ školy máte zájem, přijďte mezi 14 a 17 hodinou a kromě svého syna/dcery nezapomeňte vzít jeho/její rodný list.
A že jste nikdy o waldorfské škole neslyšeli? Tak se podívejte třeba na webové stránky právě zmíněné WŠ v Příbrami.