Většina žen ve věku mezi třinácti a šedesáti má pocit, že být přistižena doma beze schůzky, obzvláště v pátek nebo v sobotu večer, je věc stejně ostudná jako tlusté nohy. Chovala jsem ve svém nitru toto pošetilé přesvědčení a přemnohé byly lži, které jsem říkávala každému natolik netaktnímu, že telefonoval v půl desáté večer a ptal se, co dělám. "Co dělám?" oprášila jsem drobečky z pyžama a založila si v knize místo, kam jsem dočetla: "Ale sedím, srkám šampaňské a kouřím opium. Můj hoch má něco s vozem."
Proto jsem dneska, když se mi už zahojily staré jizvy, skutečně vděčná Mary, která se rozhodla, že kromě toho, že mě učiní finančně nezávislou, mě také použije jako zkušební terén pro nápadníky.
Když však jsem poprvé zaslechla Mary, která nesmírně milovala všechny lidi, jakékoliv lidi a vůbec není kritická, což je vlastnost u přítele chválihodná, ale strašlivá u dohazovačky - když jsem tedy zaslechla Mary říkat: "Já nemohu, ale Betty půjde," protestovala jsem.
Maminka řekla: "Pamatuj si Betynko, komu se nelení, tomu se zelení." Mary, která se dokázala vždycky rychle zapojit, opakovala: "Ano, pamatuj si, komu se nelení." Jenomže já jsem už po prvních několika schůzkách poznala, že Maryina interpretace tohoto starého přísloví je : "Tady se nikdo nebude ulejvat, ať je to kdo je to, sebevětší jelito, na schůzku s Betynkou půjde to!"
"Já nemohu, ale Betty půjde," se stalo Maryinou stereotypní odpovědí, se kterou se vytasila při každém zazvonění telefonu, a moje obvyklá reakce byla: "Panebože, s tím přece ne!"
Když však jsem poprvé zaslechla Mary, která nesmírně milovala všechny lidi, jakékoliv lidi a vůbec není kritická, což je vlastnost u přítele chválihodná, ale strašlivá u dohazovačky - když jsem tedy zaslechla Mary říkat: "Já nemohu, ale Betty půjde," protestovala jsem.
Maminka řekla: "Pamatuj si Betynko, komu se nelení, tomu se zelení." Mary, která se dokázala vždycky rychle zapojit, opakovala: "Ano, pamatuj si, komu se nelení." Jenomže já jsem už po prvních několika schůzkách poznala, že Maryina interpretace tohoto starého přísloví je : "Tady se nikdo nebude ulejvat, ať je to kdo je to, sebevětší jelito, na schůzku s Betynkou půjde to!"
"Já nemohu, ale Betty půjde," se stalo Maryinou stereotypní odpovědí, se kterou se vytasila při každém zazvonění telefonu, a moje obvyklá reakce byla: "Panebože, s tím přece ne!"
Betty MacDonaldová: Co život dal a vzal. Vyšehrad, 1985, 1.vydání. str. 59,60