Dnešní den, byl ve znamení nicnedělání. Ráno jsme s Anežkou vstávaly až v osm hodin, nasnídaly se a pak...začaly lenošit. Zavřely jsme se do pokoje, který nám slouží jako skladiště všeho možného i nemožného a přehrabovaly se v krabicích s cajky na pletení, šití a na různé tvoření. Byla to taková malá inventura, při které jsem zjistila, že vlastním, mimo jiné, krabici s kukuřičným šustím, tři usušené kukuřičné klasy, dva sáčky se šiškami, několik smrkových a borových klacíků, tři malinkaté skořápečky od vlašských ořechů, svazek různých obilných klasů, svazek suché trávy, něco slaměnek a statice a dvě malované šnečí ulity. Tu hromadu dalších věcí tu sepisovat nebudu, neboť tu pro to není dost prostoru.
Následně jsme se jaly překontrolovat krabici mých starých fotek z dětství a mládí (nebo spíše dospívání, protože mladá jsem přece stále!). To už Anežku tak moc nezajímalo, ale mě přepadla nostalgie. Šla jsem to zahnat obědem. Včera jsem vařila svíčkovou s knedlíkem, takže jsme oběd jen ohřály a snědly a bylo nám dobře. Pak na mne dolehlo svědomí a donutilo mne alespoň hodit do pračky špinavé prádlo a ze sušáku sundat prádlo suché.
Odpoledne se vzbudil manžel (vyspával po noční šichtě), najedl se a oblékl a vzal nás na výlet. Tedy, ona to spíš byla návštěva u známých, ale pro nás, co máme občas/stále ponorkovou nemoc, je vše mimo domov...výlet. Známí mají klučinu stejně starého, jako naše Anežka, takže si dětičky spolu pěkně hrály a my dospělí jsme probrali, jak je to s čůráním do plen, spaním, zlobením, jídlem, čištěním zubů a tak podobně.
Domů jsme přijeli až před osmou hodinou (večerní, samozřejmě). Dcera nám usnula v autě, tak jsme ji jen přesunuli do postele, povečeřeli jsme topinky s česnekem (smažené na sádle) a volským okem a od té chvíle opět nic neděláme.
Teď už jsem však ze všeho flákání příšerně unavená. Jdu si lehnout. Dobrou noc.
Následně jsme se jaly překontrolovat krabici mých starých fotek z dětství a mládí (nebo spíše dospívání, protože mladá jsem přece stále!). To už Anežku tak moc nezajímalo, ale mě přepadla nostalgie. Šla jsem to zahnat obědem. Včera jsem vařila svíčkovou s knedlíkem, takže jsme oběd jen ohřály a snědly a bylo nám dobře. Pak na mne dolehlo svědomí a donutilo mne alespoň hodit do pračky špinavé prádlo a ze sušáku sundat prádlo suché.
Odpoledne se vzbudil manžel (vyspával po noční šichtě), najedl se a oblékl a vzal nás na výlet. Tedy, ona to spíš byla návštěva u známých, ale pro nás, co máme občas/stále ponorkovou nemoc, je vše mimo domov...výlet. Známí mají klučinu stejně starého, jako naše Anežka, takže si dětičky spolu pěkně hrály a my dospělí jsme probrali, jak je to s čůráním do plen, spaním, zlobením, jídlem, čištěním zubů a tak podobně.
Domů jsme přijeli až před osmou hodinou (večerní, samozřejmě). Dcera nám usnula v autě, tak jsme ji jen přesunuli do postele, povečeřeli jsme topinky s česnekem (smažené na sádle) a volským okem a od té chvíle opět nic neděláme.
Teď už jsem však ze všeho flákání příšerně unavená. Jdu si lehnout. Dobrou noc.
Přišla jsem si přečíst co se děje u vás na vsi a neodcházím zklamána. Stále se něco děje. Pobavily mě vaše poklady. Já mám taky nějaké, ale budu se muset podívat kde co mám poschovávané. Já to mám všude a když něco hledám, většinou to neobjevím, ale zase mě mnohdy překvapí nečekaný nález... Inspirovala jsi mě. Dnes se mi nechce moc psát, bolí mě oči. Vyfotím pár nalezišť a spraveníé ponožky od babičky. To se dnes jen tak nevidí ... Ale teď si ještě jdu dát televizní noviny... Zdravím... Zuzi :o)