Svátek

3. března 2007 v 22:25 | Iv |  co se děje u nás na vsi
Včera slavily Anežky své jmeniny. Jak jsem již psala, naše Áňa si k svátku přála srdíčkový dort. Pekly jsme ho spolu už od rána a byla to celkem fuška ohlídat malou, aby meziprodukty nezlikvidovala dříve, než je dám dohromady. Nejhorší to bylo při zdobení, to se totiž už nemohla dočkat, kdy bude moci ozdoby sníst. Příště budu péct a zdobit raději v noci, aby Anežka nebyla zklamaná, že musí stále na něco čekat, když je vlastně ten dort pro ní. Ale jinak to bylo fajn, míchaly jsme, šlehaly a ochutnávaly. Nakonec přišlo focení a Aninka pózovala, jako kdyby to měla nacvičené. No a pak už se jen krájelo a jedlo a bylo to móóóc dobré ( pardon, ale když se nepochválím sama, nikdo to za mne neudělá ). Hlavně ty kravičky a lentilky, ty zmizely jako první - samozřejmě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zuzi zuzi | Web | 4. března 2007 v 9:50 | Reagovat

Iv, u vás na vsi se tedy dějí věci!!! Ten dort se ti opravdu povedl! Není to jen tak nějaký dort, je to Pořádný srdíčkový dort! Dala bych si též, asi si proto budu muset také něco dneska upéct, asi bábovku s čokoládovou polevou... už jsem si vytáhla recept. Líbí se mi tvá Anežka, moc hezká fotka. Dort je moc hezký, ale ta Anežka je o moc hezčejší!!! Hezký den vaší rodince! Z.

2 zuzi zuzi | Web | 4. března 2007 v 19:53 | Reagovat

Iv, zaujalo mě, jak jsi mi psala, že máš všední dny i víkenda vlastně stejné. Vzpomněla jsem si, když jsem byla v šestinedělí na jeden zážitek. Bylo to poprvé, s dcerou, ale ten zážitek se mi tak vryl do paměti ... Kojila jsem a byla jsem tak ze všeho trochu vyplašená. Snažila jsem se všechno dělat poctivě, žehlit plíny z obou stran a tak vůbec všechno .. měla jsem i drobné problémy zdravotní a byla jsem stále unavená a přetažená. Jednou mně maminka zůstala přes jedno kojení u Zorky a já měla najednou několik hodin volna. Tak jsme s manželem nasedli do auta a jeli do lesa. Ty obyčejné chvilky v lese se mi vryly navždy do paměti, tak to bylo silné. Bylo léto, teplo a svítilo slunce. Já jsem byla unavená, moc jsem chodit nemohla, jen jsem posedávala a pozorovala co se děje, ten vzduch mi přišel tak silný až k neudýchání. Jak je možné, že některé obyčejné vjemy se tak vryjí do paměti a některé, které se zdají o hodně silnější po čase člověk úplně zapomene ... ?

3 Iv Iv | 4. března 2007 v 22:52 | Reagovat

Ahoj Zuzi, moc děkuju za pochvalu. Naše Anežka je vážně božské dítě, hrozně jí miluju.

Zuzi, je to vážně zvláštní, že v člověku  ulpívají takové okamžiky, o kterých píšeš. Já mám v sobě také pár takových na oko obyčejných zážitků. Věřím, že vše, co prožiješ má svůj důvod a taky to, jestli si ten prožitek vybavíš nebo ne. Jeden zážitek, ne zrovna pozitivní, mi na mysl přichází dost často. Napíšu dopis. Děkuju za Tvé psaní. Iv

4 Lenka z Luleå Lenka z Luleå | Web | 11. března 2007 v 8:47 | Reagovat

U nas to vyhral dort masinka, preci jen kluci maji radsi kola. Ale lentilky byly taky fuc prvni... ;-)

5 Iv Iv | 12. března 2007 v 16:30 | Reagovat

Milá Lenko z L., mašinka by se naší slečně asi také líbila, ale já nejsem tak zdatná cukrářka, nedokázala bych mašinu řádně ozdobit:-)

Nemohu se připojit na Tvůj web. Budu to zkoušet, třeba je jen přetížené yahoočko. Iv

6 Anežka Anežka | 13. března 2008 v 16:23 | Reagovat

se taky jmenuju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama