Ze zdravotních důvodů dcery jsem se rozhodla navštěvovat solnou jeskyni. Včera jsme tam s Anežkou byly již potřetí (so, ne, po) a byl to masakr. Aninka dostala po patnácti minutách záchvat vzteku, asi už to tam měla okoukané a chtěla pryč. A taky jsem jí nechtěla pustit za lehátka, kam se nesmí. Když naše dítě přepadne vzteklina, nedá se udělat nic, než ho nechat vyvztekat (ale v jeskyni nic moc). Nepomohou domluvy ( ve dvou letech je bláhové se o to pokoušet), nasekat na zadek je rovněž bez účinku. Jediné, co jsem mohla udělat bylo opravdu z jeskyně odejít, ale to jsem nechtěla. Byly jsme tam přece za účelem zlepšení zdravotního stavu.V jeskyni jsme samozřejmě nebyly samy a malá zrovinka řvala tak mocně, že to jedna bába (pardon, paní), která tam byla se starším, tak dvanáctiletým klukem, nervově nezvládla a nakvašeně odešla. V recepci si pak na nás stěžovala, ale po chvíli se milostivě vrátila zpět. A to jsme byly v dětském koutku (celý prostor je jen pro rodiče s dětmi)! Naštěstí tam byly i mámy s pochopením (samozřejmě, mají také malé děti a vědí, že leckdy to není sranda je zvládnout) a jedna z nich vyslala svou asi pětiletou holčičku, vyzbrojenou lízátkem, za naší Áňou. Pokud prý přestane plakat, tak jí ho dá ... Anežka se začala uklidňovat. Chvíli to trvalo, malá nemohla popadnout dech a ještě pofňukávala, ale pak se uklidnila úplně. Celý zbytek kůry proseděla u mne na klíně, mlčky s lízátkem v puse (hodně se tím řevem a vztekáním unavila). Uff, byla jsem z toho vyřízená a po zbytek dne mě bolela hlava, ale díky pomoci dobrých lidí jsme to ustály.
Nechci svou dceru izolovat od světa jen pro to, že je hyperaktivní a právě prožívá období vzdoru. Ale zítřejší kúru raději přeložím na neděli, máme jít totiž až ve čtyři hodiny odpoledne a to by Anežka nezvládla určitě. A já taky ne.
Iv, ta fotka je zvláštní, co je to??? Je to čistá krása.
Nám se stala podobná příhoda v jeskymi Moravském krasu. Na prohlídce. Bylo to strašné. Honza byl malý a začal se tam vztekat. Řval v dómu a nebyl k utišení. Dudlík vyplivl mezi krápníky a nějaký Němec mu dal bonbon a on ho také vyhodil mezi krápníky. Musela jsem ho nosit na ruce (už chodil a dobře) a byla úplně zničená. Řval a řval a v jeskyni pouštěli chór z opery Nabucco a do toho Honza. nezapomenutelný zážitek. To byla dovolená. Dva dny v noci nezahmouřil oka a my jeli za 3 dny domů. Hrůza. Zuzi