Dneska je to jednatřicet let, co se naši brali. Zrovna na dědův svátek. A táta dostal maminku k narozeninám. Nevím, zda takový dárek chtěl nebo ne, ale stalo se. Každý snad má to, co si zaslouží. Ten den sněžilo a než se svatební průvod vypravil do obřadní síně, leželo všude půl metru sněhu. A jak to v těch časech většinou bývalo, i naši rodičové se brali, neboť museli :o) A za pár měsíců..........Maminka se dožila jen výročí pětadvacátého.
Iv, líbí se mi tvá maminka. Z očí jí vyzařuje radost štěstí bezelstnost upřímnost a jak se to říká té vlastnosti, když je někdo hodný ... hodnost přece ne? Asi laskavost, ale k laskavosti patří slovo laskavý ... tak nevím. Je hezká a působí křehc, ale jak to říci... nejhezčí je na ní její výraz. A nejsi jí podobná? Myslím že trochu ano. Ale to jen můj osobní pocit z té tváře.