Srpen 2007

Zub moudrosti

31. srpna 2007 v 18:19 | Iv |  a ještě něco...

.... ke zlosti!
Od včerejška mi, asi po třistapadesáté, poporůstá moudrák. Bolí mě celá levá polovina hlavy, že bych se z toho vztekla. Teda celá polovina ne, jen ten zub s dásní, ucho a uzlina v krku. Ale to úplně stačí. Dnes jsem sama sobě protivná a nic moc mě nebaví. Snad to zítra bude lepší.

Na půdě straší

28. srpna 2007 v 13:02 | Iv |  co se děje u nás na vsi
Ba ne, nestraší, i když to tak někomu může připadat.
Dostalo se nám privilegia hostit krásného plyšového netopýra.
Ale nepřipadá vám trochu jako čertík?





"Koukám, že tu máte pěkný svinčík.
A přestaňte mi svítit do očí!"
Tak, že by byl na půdě pořádek, se opravdu říci nedá. Našlo by se tam kde, co. Ostatně, může se to hodit. A snad manžel tím focením našemu netopýru nijak nenaboural životní rytmus. Víme, že je chráněný a je to pro nás opravdu čest, že se k nám nastěhoval.

Léto, léto

27. srpna 2007 v 17:05 | Iv |  a ještě něco...
V galerii na vás čekají exkluzivní letní fotky :o)

Meditace v povídkách

26. srpna 2007 v 8:39 | Anthony de Mello, SJ |  meditace
Rodina šla na večeři do restaurace. Nejdříve si objednali rodiče, pak se číšnice obrátila na sedmiletého klučinu.

"A co si dáš ty?" zeptala se.
Chlapec se plaše podíval kolem stolu a řekl:
"Já bych si dal párek."

Než si servírka stačila poznamenat objednávku, ozvala se matka: "Žádný párek. Přineste mu pěkně řízek s mrkví a bramborama."

Servírka si jí nevšímala. "Hořčici nebo křen?" zeptala se chlapce.

"Jenom hořčici."

"Hned to bude," řekla servírka a zamířila ke kuchyni.

Když odešla, nikdo se ohromením nezmohl na slovo. Po chvíli chlapec zvedl hlavu a řekl:
"Viděli jste? Ona to bere, jako že fakt existuju."
Anthony de Mello, SJ: Modlitba žáby (2). Nakladatelství Cesta. 1996. 1.vydání. str.15.

Dnes večer

24. srpna 2007 v 20:47 | Iv |  a ještě něco...
Tak se tu brouzdám po blozích a čtu, co je kde nového a Anežka ne a ne usnout. Stále za mnou běhá k počítači, že prý už je vyspinkaná. Teď už ale spí. Naštěstí. Nechápu, jak je možné, že děti tolik vydrží. Prý je to proto, že dělají jen to, co je baví, takže jejich vynaložená energie je minimální. Jó, být tak znovu dítě... Ale, když jsem byla malá, chtěla jsem být velká. Člověk je tvor nevděčný, je nespokojený s tím, co má. Poslední dobou si to dost často uvědomuji a trochu se "krotím".
To jsem trochu odbočila. Takže...brouzdám se, čtu si, píšu komentáře a zjišťuji, že na blog.cz se nově zapsané komentáře nezobrazují. Trochu to zkoumám, přemýšlým zda je problém ve mě nebo na blogu.cz a málem jsem spálila maso, co dusím. V pravou chvíli jsem si však vzpomněla, že mám ještě nějaké resty v kuchyni, takže katastrofa se nekonala. Manžel by byl hodně zklamaný, kdybych mu zítra do práce dala k obědu rohlík se sýrem místo bramborového knedlíku s vepřovým masíčkem.

Tři lidi v ZOO

19. srpna 2007 v 19:51 | Iv |  a ještě něco...
Tentokrát v ZOO Praha. A bylo nás tam vlastně sedm.
Během prázdnin jsme byli týden u babi a dědy v Praze. V rámci letního pobytu jsme zorganizovali výlet do ZOO. Pobrali jsme všechny děti, kočáry, zabalili pleny, náhradní oblečení, jídlo, mléko, pití, papírové kapesníčky...a snad ještě spoustu dalších důležitých věcí...a naházeli to do aut. Nevím, jak bráchova dvojčata, ale naše Anežka celou cestu do Tróji pila vodu se šťávou. Jak jinak, přepila se, udělalo se jí zle a těsně před tím, než jsme zaparkovali, se pozvracela. Bylo mi jí líto. Dále pak vše probíhalo bez komplikací. Naštěstí.
Kromě pozorování zvířátek jsme ještě podnikli okružní jízdu vláčkem a dětskou tramvají (ta byla taky okružní, odhadem tak padesátimetrová), Anežka musela opět do sedla, takže ještě okružní jízda na koni. A pak taky koupání v dětském brouzdališti, klouzačka a prolézačky.
Na sklonku dne jsme byli všichni utahaní jako voli. Děti naštěstí taky. Anežka usnula hned, jakmile usedla do autosedačky. A cestou domů se ve spánku počůrala. No co, ten pozvracený a počůraný potah ze sedačky se dá přece vyprat. Hlavně, že jsme si to užili!
Martínek, Verunka a Anežka

Nastavená kaše

14. srpna 2007 v 14:31 | Iv |  vařím, peču, smažím
Dnes jsem k obědu vařila nastavenou kaši a přemýšlela u toho, jak moc je dnes tento pokrm, v českých domácnostech, rozšířený. Také jí vaříte? Dejte vědět.

Recept, který mám od babičky:
Vypereme a namočíme ječné krupky (malé, lámanka). Měly by se máčet 4 hodiny, ale většinou stačí tak hodina, dvě. Vodu nesléváme, přidáme sůl, trochu sádla a dáme vařit. Čas od času krupky zamícháme, aby se nepřipálily. Téměř všechna voda, by se měla z hrnce odpařit, zbyde jen hustá krupková kaše. Když jsou krupky měkké, dosolíme je, opepříme a přidáme vylisovaný česnek a majoránku (na tu jsem dnes zapomněla). A česneku dejte dost, je to pak móóóc dobré.
Okořeněné krupky se pak zamíchají do bramborové kaše (ne moc řídké), kterou jste, mezitím, než změkly krupky, uvařili.
U nás si ke kaši usmažíme volské oko a ohřejeme párek. Tedy já jen to oko, párek nemusím.
Dobrou chuť!
PS.: Dělám vše od oka, takže nevím přesně, kolik se čeho musí uvařit. Raději uvařte víc krupek a do brambor přidejte jen tolik, aby vám to chutnalo a zbytek vyhoďte nebo dejte slepicím, jako já.

Galantní poezie - Dámám

11. srpna 2007 v 15:31 poezie
Že odoláte?
To je řečí!
Vy
stejně jako poklad váš
jste v nebezpečí.
Otevřeme si,
vše je rázem pryč -
máme-li ovšem zrovna s sebou klíč.
Galantní poezie. Z francouzských originálů vybral a přebásnil Radovan Krátký. Nakladatelství Československý spisovatel. Praha 1984.

Ve školce

11. srpna 2007 v 13:39 | Iv |  kdysi dávno
Tak už jsme si s Anežkou zase prohlížely staré fotky. Tahle je moje památeční ze školky (hádejte, kde sedím?).
Na školku nemám zrovna radostné vzpomínky. Nepamatuji si téměř nic pěkného. Snad jen to, když se vdávala má teta, přinesla jsem do školky perníkové srdce, co jsem dostala. Paní učitelka ho rozkrájela na malinkaté kousíčky a každé dítě jeden dostalo.
Nejhorší zážitek, lépe řečeno opakované zážitky, si však budu pamatovat do smrti. Jedna paní učitelka - hodně nesympatická paní, co určitě nikdy neměla ráda děti a děti neměly rády jí - mě neustále šikanovala tím, že mě v době odpoledního odpočinku na lehátkách nechtěla pouštět "vyčůrat". Řeklo by se, "zaplať Bůh, to mám za sebou", ale celý život ve mě přetrvává určitý komplex a strach.
Naštěstí jsem Anežce vybrala takovou školku, kde bude mít hodné tety učitelky a tyhle zážitky ji minou :o)

ZOO Ohrada

3. srpna 2007 v 18:26 | Iv |  a ještě něco...
V rámci prázdninových výletů jsme navštívili ZOO Ohrada kousek od Hluboké nad Vltavou. Je to malinkatá zoologická zahrada, ale zajímavě členěná a pěkně upravená. Pro děti je tu, kromě zvířátek, také dětský koutek a možnost projet se na koni. Tedy spíš na poníkovi, ale pro malé dítě je to stejně kůň, jako hrom. Anežka byla z projížďky nadšená. Zvířátka v ohradách, klecích a akváriích se jí také líbila, ale přímý kontakt se zvířetem je přece jen něco jiného.

Jak přistupovat k dítěti

2. srpna 2007 v 20:08 | Rudolf Steiner |  něco pro duši

"Dítě s úctou přijmout,


s láskou vychovat

a ve svobodě propustit."

Rudolf Steiner

Léto

1. srpna 2007 v 9:46 | Iv |  co se děje u nás na vsi
Od té doby, co se venku udělalo hezky, to tady zanedbávám. Jsme totiž stále venku, abychom načerpali co nejvíc energie ze sluníčka, v zimě ji budeme potřebovat. Chodíme na procházky, jezdíme na výlety a za známými, ale nejvíc jsme doma na dvoře a na zahradě. Grilujeme masíčko a jiné dobroty, když je hodně teplo, koupeme se v bazénu a samozřejmě vykonáváme nezbytné práce kolem domu a zahrady. Anežka si hraje na písku, houpá se na houpačce, chodí si pro ovoce a zeleninu na zahrádku, pomáhá prababičce krmit králíky a sbírá slepičí vajíčka.
Na světě je tak krásně...

Zprávy

1. srpna 2007 v 9:24 | Iv |  a ještě něco...
Dnes jsem v nastavení blogu zrušila možnost zasílání zpráv autorovi. Tato možnost anonymních vzkazů se mi líbila, ale není to zabezpečeno proti spamům, které mi okamžitě začaly přicházet.
Takže, pokud mi chcete napsat soukromý vzkaz, tady je má adresa: kaliteachzavináčcentrum.cz