Na školku nemám zrovna radostné vzpomínky. Nepamatuji si téměř nic pěkného. Snad jen to, když se vdávala má teta, přinesla jsem do školky perníkové srdce, co jsem dostala. Paní učitelka ho rozkrájela na malinkaté kousíčky a každé dítě jeden dostalo.
Nejhorší zážitek, lépe řečeno opakované zážitky, si však budu pamatovat do smrti. Jedna paní učitelka - hodně nesympatická paní, co určitě nikdy neměla ráda děti a děti neměly rády jí - mě neustále šikanovala tím, že mě v době odpoledního odpočinku na lehátkách nechtěla pouštět "vyčůrat". Řeklo by se, "zaplať Bůh, to mám za sebou", ale celý život ve mě přetrvává určitý komplex a strach.
Naštěstí jsem Anežce vybrala takovou školku, kde bude mít hodné tety učitelky a tyhle zážitky ji minou :o)
Já si Iv nepamatuji z dětství vůbec nic, vzpomínky zapadly. Poznala jsem tě hned - jsi ta holčička vpravo v pruhované zástěrce. Byla jsem se projít a stavila se v práci. Od toho osudného pondělka trpím stihomamem, že jsem nazavřela hlavní dveře. Musím se na ten úkon soustředit a dělat ho vědomě. Padla na mě tíseň, ten den je je dnes tak zamračený a slunce nezasvítí. Ale snad nás ještě čeká slunečný podzim.